=(torblive’s blog)–

Každý z nás má nějaký vztah s každým dalším na této planetě. Každý den si kupuju bagetu v korejském stánku. Jeho vlastník znal chlapáka, co se jednou bavil s Číňanem, který měl prostitutku, které měla bývalého kněze, co sdílel pokoj v klášteře s chlapíkem z Tibetu, co jednou na vlastní oči viděl Dalajlámu. Takže já mám svým způsobem vztah i s Dalajlámou. Takhle jsem to ale nemyslel.
Je smutnou známkou naší vlastní degenerace, že se slovem vztahy – které můžeme mát s celým lidstvem – se automaticky pojí jen jeden člověk. Přítel, přítelkyně, manžel, manželka, partner, lepší polovička, dražší polovička. Ve světě miliard obyvatel této planety znamená spojení „dražší polovička“ to, že ti ostatní nám drazí nejsou… miliardy bezcenných lidí.
Tim se nás ptá, je-li možné vybudovat dlouholetý šťastný vztah jen s jedním člověkem. Stejně tak se mohl zeptat, jestli je v lidských silách urvat si penis – holýma rukama. Odpověď je v obou případech stejná: možné to asi je, ale není to moc dobrej nápad.
Vztahy, rodiny, manželství, partnerství atd. Jsou špatné. Zlé. Je to ten nejhorší důsledek rozšíření křesťanství v našich končinách. Není nic divného na tom, že pravičáci volají po těch nejrepresivnějších zákonech ve jménu „rodinných hodnot“.
Když jdeš sám, musíš brát v úvahu sebe a – pokud jsi zodpovědný člověk – dopad svého chování na okolí. Pokud máš s někým vztah, musíš brát v úvahu sebe, toho druhého a udržení vašeho vztahu. Pro zbytek světa není místo.
Tvůj vztah se chová jako třetí osoba žijící svůj vlastní život. Stojí mezi tebou a společností/komunitou/světem. Se zkříženými pažemi, tvrdým výrazem ve tváři, vyzývající tě, ať jen přes něj zkusíš projít dál.
„Pokud miluješ svět“, říká vztah, „Pak nemiluješ mně!“
Takže děláš věci jen proto, abys svůj vztah uspokojil. Věci, které bys NIKDY nedělal, kdybys byl sám. Nehádáš se. Přestaneš chodit na koncerty. Šoustáš, když nechceš. Nešoustáš, když chceš. Vztah se stal monstrem, ovládajícím celý tvůj život. Jako masožravá rostlina. Když ji nekrmíš, sežere tě. I když ji krmíš, stejně ti sebere celý život.
Lidé vztahům neobětují jen svou svobodu, ale i své dřívější názory. Nakopnout psa. Stát se naziskinheadkou. Všechno je to pro dobro vztahu. Ti, kteří se nechají chytit do klece vztahu, odhazují své dřívější zásady. Utápějí se v bahně oportunismu, jen aby vztah udrželi. Jejich názorové spektrum se zužuje až dokud se vztah nestane vším. Spíš než pořekadlo o tom, že oběti nevidí ve své zaslepenosti les, u vztah platí, že nevidí ani stromy. Vztah jim zavázal oči. Samozřejmě, že si nesereš do vlastního hnízda, pokud je oním hnízdem prostor tak úzký, jako kuchyňská linka. Ale když se na to podíváš v kontextu svého města, země, světa, pak my VŠICHNI občas sereme do vlastního hnízda. Je to jen jeden svět. Vztahy tento pohled narušují.
Jak ale dochází k tomu, že se lidi se vztahy vůbec zaplétají? Když vztah smrdí jak nakažlivá choroba, proč se ještě k tomu šíří se stejnou agresivitou?
Vychází to ze strachu. Strach tlačí lidi k párování, i když logika věci je proti tomu. Jeden ze strachů je strach z osamělosti. Na světě je pět miliard lidí, a vy máte strach z osamělosti? Jak to?
Kvůli vztahům! Když nemáš vztah, jseš venku. Jseš pátým kolem u vozu, podivínem, samotářem. Domy se pronajímají lépe celým rodinám. Ochranka nočního klubu tě zastaví hned u vchodu: ,,Sorry dnes je to jen pro páry.“ Tví známí se s tebou přestávají stýkat. Stýkají se totiž spolu. Vždycky jeden a jeden. Je to právě tahle párovací struktura, která produkuje společnost osamělých. Rodiče učí své děti nemluvit s cizími lidmi. Svět se stal místem, kde jsme MY proti NIM. Náš tým proti tvému týmu, a když nemáš tým, tím hůř pro tebe. Krev je hustší než voda. Vraždící tlupa Charlese Mansona se jmenovala RODINA.
Pak je tady strach z nedostatku sexu. To je ten nejdůležitější důvod, proč muži (a spousta holek) vstupují do partnerského vztahu: aby si pojistili vagínu.
Samozřejmě zde užívám slova vagína v těch nejširších souvislostech. Myslím tím zároveň penis, čuráka, prdel, ústa, jazyk, prsty, kozy. Sex, soulož, šoustání, šukání, kouření. Myslím tím tu věc mezi nohama, která potřebuje uspokojit. Proč na tom pracovat, když si to můžeš za menší oběť na své straně zajistit na celej život? Tou obětí je tvá svoboda.
Ale to je docela velká oběť. Svoboda výměnou za fikci – nebo za iluzi toho, že nejseš sám. Kdo by to udělal? Kdysi to mělo ekonomické opodstatnění. Dvě farmy, dvě království, tvoje ovce na mé půdě. Někde to tak je dodnes. V našich zeměpisných šířkách ne. Proč je tolik lidí ochotných navléct si obojek jen proto, aby si pojistili vagínu?
Může za to reklama. Lidi jako Goethe nebo pisatelé červené knihovny vymysleli ROMANCI. Láska, love, liebe, amor. Transformoval lidský pud do produktu určeného pro trh. Jako kdyby nabízeli nové mýdlo. A tobě ho prodávají. A jako správní prodejci ti tvrdí, že je to něco, bez čeho se neobejdeš. Že bez toho neznamenáš nic. A my to po celá staletí kupujeme.
Cítit bolest, být uvězněný, chycený v pasti jako zvíře – to všechno je v pohodě, pokud je to kvůli lásce. Lidé rádi ospravedlňují své chování láskou, i to sebevíc nesmyslné. Dokonce i vraždu. V lásce a ve válce se může vše. Ano, koneckonců nejsou obojí jedním a tím samým?
OK, takže pro chlapíky je hlavní motivací vstupu do vztahu pojištění vagíny. Někdy se to zaobaluje jako láska. Ale to je jen dárkové balení.
Jak je tomu holek? Holky to mají podobný, ale je tady ještě něco dalšího. Chtějí se vdát. Manželství je pro ně speciálním druhem vztahu. Ženy si neberou muže. Berou si spermatické banky. A hned jak matka vytlačí to malé zárodečné vajíčko, pak ,,bye bye táto.´´
,,Počkej, mně se občas zdá, že ty máš radši synka víc než mně!´´ stěžuje si tatík. Samozřejmě ty tupoune. Ty jsi byl až na druhém místě už v době, než se synek stačil narodit.
Potomek je vlastně takovým náhradníkem na cestě životem. Rodiče se snaží vyrovnat s vlastními prohrami, neúspěchy, a neurózami tak, že svůj život prožijí ještě jednou skrze své děti. Nejsilnější podpora války proti drogám je od generace lidí, kteří střední školou prosvištěli na LSD.
,,Musíš být doma nejpozději v deset večer!“ říká rodič, který pravidelně do jedné do rána muchloval u otce v garáži kamarádku ze sousedství.
,,Studuj pečlivě tuhle obrázkovou encyklopedii, chceš se přeci jednou dostat na medicínu!“, říká matka své čtyřleté dcerce a potají je smutná, že ona sama nemá ani maturitu. Mladé matky jsou vždy trochu překvapené, když slyší slova, která u svých vlastních matek tak nesnášely – a teď vycházejí z jejich úst. Není důvod, aby se tomu divily.
Rodiny přenášejí své hodnoty na děti. Dokud mají právo je kontrolovat, společnost se nemůže změnit. Více a více rodičů požaduje více a více kontrol školství znamená, že školu kontrolují rodiče. Proboha, moje kabelová televize má dokonce tlačítko, které se jmenuje ,,rodičovská kontrola“. Jak se může v takovém světě kdy něco podstatného změnit? Když rodiče nutí své názory jak škole tak i dětem, jak se pak můžou děti naučit něco odlišného?
Rodiče, děti, ztráta původních názorů, strach. O ničem jiném vztahy nejsou. To nejlepší, co teď můžeš udělat pro změnu celé společnosti k lepšímu je ukončit svůj partnerský vztah. Rozveď se, rozejdi, dej kopačky, odděl se. Vyčisti svůj byt. Vyčisti svůj život. Běž ven. Potkej se s novými lidmi. Vyspi se s někým jen na jednu noc. Běž do kina s někým koho vůbec neznáš. Nebuď jen drahou POLOVIČKOU, buď CELÝM člověkem.
Ale půjde to vůbec žít bez toho druhého? Bude to chtít trénink. Někdy si celý dny nezasouložíš. Budeš se muset naučit žít se svou svobodou. Bez potomků nebudeš mít nikoho, kdo by tvému životu dal druhou šanci. Nikdo ho za tebe znovu žít nebude. Budeš to muset udělat sám.
Postav se tváří v tvář strach a zodpovědnosti, které s sebou přínáší to, že si můžeš dělat co chceš. Čas od času budeš osamělý. Ale samota je jen směšnou cenou za to, že budeš opět žít jako lidská bytost.